29.09.2026

Ochrana vody potřebuje stabilní financování a pravidla použitelná v praxi

Česká města podporují evropské cíle ochrany vod, jejich naplňování ale brzdí nedostatek financí, složité postupy a omezené odborné kapacity. Ukázala to konzultace RegHub, do které se prostřednictvím Svazu měst a obcí ČR zapojilo 16 měst a jedna vodárenská společnost. Žádný z respondentů nepovažuje současné financování za plně dostatečné. Současně města nabídla konkrétní příklady, jak propojit hospodaření s vodou, klimatickou adaptaci a odolnost veřejných služeb.

RegHub: místní zkušenost jako podklad pro evropská rozhodnutí

Síť RegHub při Evropském výboru regionů pomáhá Evropské komisi ověřovat, zda pravidla přinášejí zamýšlené výsledky a kde při jejich provádění vznikají překážky. Svaz měst a obcí je jedním se dvou sběrným míst podnětů pro Českou republiku. Konzultace k rámcové směrnici o vodách, známé pod zkratkou WFD, se zaměřila na financování, plánování, monitoring, povolování i možné změny ochrany vod. Její význam spočívá především v propojení obecných evropských cílů s konkrétními podmínkami: přípravou kanalizace, modernizací čistírny, ochranou zdroje pitné vody nebo rekonstrukcí náměstí. Zkušenost z praxe samospráv umožňuje rozlišit, zda problém spočívá v samotném cíli, v národních pravidlech, nebo v nedostatku prostředků a kapacit k jeho dosažení. Pro budoucí úpravy evropské vodní politiky je toto rozlišení zásadní.

Funkční rámec ještě nezaručuje zlepšení stavu vody

Devět ze 17 respondentů hodnotilo provádění směrnice jako dobré nebo velmi dobré, sedm neutrálně a jeden negativně. Mezi nejlépe hodnocené prvky patří cíl dosažení dobrého stavu vod, zásada nezhoršování, plánování podle povodí a systematický monitoring. Při hodnocení skutečných přínosů je však obraz méně jednoznačný. Osm respondentů zaznamenalo určité zlepšení, jeden významné, sedm žádnou výraznou změnu a jeden neměl dostatek údajů. Výsledky ukazují důležitou souvislost: zavedené plánování a správní postupy samy o sobě nestačí. Zlepšení kvality vody závisí také na realizaci investic, omezení znečištění u zdroje a schopnosti reagovat na sucho či extrémní srážky. Přínos opatření navíc nemusí být okamžitý. Úspěšnost vodní politiky je proto třeba posuzovat nejen podle splněných povinností, ale především podle výsledků v území.

Financování rozhoduje i o dostupnosti vody pro obyvatele

Nejjednoznačnějším zjištěním je nedostatek prostředků. Deset respondentů uvedlo významnou finanční mezeru a zbývajících sedm dílčí nedostatky. Jedenáct označilo za problém nejistotu budoucího financování a stejný počet nedostatečné národní či regionální veřejné rozpočty. Deset upozornilo na vysoké spolufinancování. Vodohospodářské projekty vyžadují dlouhou přípravu a infrastruktura slouží desítky let. Krátkodobé dotační výzvy proto nemusí odpovídat skutečnému investičnímu cyklu. Zvýšení podpory na evropské úrovni navíc samo o sobě nezaručuje, že se prostředky stanou dostupnými konkrétním obcím: pouze tři respondenti zaznamenali částečné zlepšení možností financování v souvislosti se zvýšenou prioritou vody v politice soudržnosti. Do budoucna bude stále důležitější propojit nové požadavky s jejich dopadem na cenu služeb. Modernizace čistíren, obnova sítí, odstraňování nových znečišťujících látek i adaptační opatření vyžadují investice. Jejich náklady však nelze bez omezení přenášet do vodného a stočného. Stabilní financování tak není pouze otázkou městských rozpočtů. Je také podmínkou dlouhodobé dostupnosti vodohospodářských služeb pro domácnosti.

Jednodušší postupy a větší prostor pro místní řešení

Jedenáct respondentů zatím nezaznamenalo znatelné zlepšení účinnosti povolování v důsledku zjednodušujících iniciativ. Třináct uvedlo dílčí nebo vážné nedostatky administrativních kapacit. Stejný počet považuje prostor pro přizpůsobení národních pravidel místním podmínkám pouze za částečný. Tyto problémy spolu souvisejí. Opakované předkládání stejných podkladů a postupné doplňování požadavků spotřebovávají čas odborných pracovníků, kteří pak chybějí při přípravě samotných opatření. Přínosem by bylo stanovit požadavky úřadů již na začátku projektu, sdílet jednou předložená data a sjednotit metodický výklad. Zlín například zdůrazňuje potřebu včasné koordinace a možnosti zvolit technické řešení podle místních podmínek. Brno a Olomouc podporují propojení povolovacích, dotačních a datových procesů. Praha vyzdvihuje sdílení údajů prostřednictvím propojitelných digitálních systémů. Digitalizace může uvolnit kapacity, pokud odstraní duplicity. Samotné převedení formulářů do elektronické podoby ale nepomůže, budou-li různé instituce dál vyžadovat stejné údaje odděleně. Obdobně nelze všude předepsat stejný způsob zadržování nebo vsakování dešťové vody. Rozhoduje podloží, zástavba, sítě, vlastnictví pozemků i dostupný prostor. Města proto požadují zachovat environmentální cíle a umožnit přiměřenou volbu cesty k jejich dosažení.

Nové polutanty a kritické suroviny: kdo ponese náklady?

Respondenti upozorňují na rostoucí nároky spojené se sledováním léčiv, PFAS, mikroplastů a dalších obtížně odstranitelných látek. Zvláštní analýzy, nové technologie i nakládání s odpady z úpravy vody mohou zvyšovat provozní a investiční náklady. Tato otázka propojuje ochranu vody s odpovědností znečišťovatelů. Olomouc zdůraznila potřebu skutečně vymahatelného principu „znečišťovatel platí“, aby náklady na prevenci a odstranění znečištění nenesly především obce, provozovatelé a odběratelé. Stejný princip se objevil v části věnované případným výjimkám pro projekty kritických surovin. Deset respondentů podmínilo podporu větší flexibility zachováním environmentálních záruk, pět potřebuje více informací a dva změny odmítají. Praktická zkušenost je přitom omezená: žádný respondent nepopsal konkrétní projekt kritických surovin prokazatelně zablokovaný nebo významně zpožděný kvůli neudělení vodního povolení. Budoucí rozhodování by proto mělo vycházet z doložených potřeb a individuálního posouzení. Strategický význam projektu musí být provázen ochranou zdrojů pitné vody a jasnou odpovědností za jeho následky.

Dobrá praxe ukazuje přínosy propojených řešení

Ve Zlíně zásobuje vodní biotop v Centrálním parku Jižní Svahy o ploše přibližně 1 000 m² dešťová voda ze střech sedmi okolních bytových domů. Voda zůstává v území a současně podporuje biodiverzitu i příznivější mikroklima. Projekt ukazuje, jak lze hospodaření s vodou začlenit do celkové obnovy veřejného prostoru. V Českých Budějovicích vyrábí čistírna odpadních vod elektřinu z bioplynu a slouží jako záložní zdroj pro úpravnu vody. Podle sdělení města tak mohou obě zařízení částečně fungovat nezávisle na elektrické síti. Propojení vodohospodářství s energetikou tak posiluje odolnost základních služeb. Hradec Králové má studii odtokových poměrů, na kterou plánuje navázat strategií hospodaření s dešťovou vodou včetně digitalizace a aktualizace podkladů. Vedle poldrů, tůní a retenčních ploch v regionu tak rozvíjí i odborný základ pro budoucí investice. Přelouč využila evropskou podporu ke studii odtokových poměrů a návrhům protipovodňových opatření na Labi a drobných vodních tocích, včetně přírodě blízkých řešení.Brno uvedlo městské standardy hospodaření s dešťovou vodou a využívání GIS a hydraulických modelů. Praha popsala začleňování dešťových zahrad, retenčních a vsakovacích opatření do veřejných prostranství a nové zástavby.Společným rysem těchto přístupů je širší užitek jedné investice: opatření může současně zadržovat vodu, zmírňovat horko, podporovat přírodu, chránit před povodněmi nebo zvyšovat bezpečnost provozu. Právě takové souvislosti by měly lépe zohledňovat i dotační podmínky a hodnocení projektů.

Zapojit města dříve, než jsou pravidla hotová

Konzultace ukazuje, že samosprávy potřebují vstupovat do přípravy evropských pravidel již ve chvíli, kdy lze ovlivnit jejich proveditelnost, náklady a způsob uplatnění. Zájem o podporu je konkrétní: 11 respondentů označilo za užitečné vzdělávání a posilování odborných kapacit, deset lépe přizpůsobené finanční nástroje EU. RegHub dává této zkušenosti cestu do evropského rozhodování. Umožňuje spojit požadavek na ochranu vody s otázkou, jak ji skutečně zajistit – a přenášet ověřená místní řešení tam, kde mohou pomoci dalším městům.

Velmi děkujeme všem městům a dalším subjektům, kteří se do této konzultace zapojili!

Konzultace se zúčastnilo 17 českých měst včetně hlavního města a jedna vodárenská společnost. Odpovídali pracovníci odborných útvarů měst, vodoprávních úřadů i provozovatele infrastruktury. Výsledky zachycují jejich praktickou zkušenost, nikoli reprezentativní průzkum všech českých obcí.

Mgr. Monika Štěpánová